Protože ze záhlaví stránek hry už dávno zmizelo "pro začátečníky", řekl jsem si, že bych to mohl i zkusit, když organizátoři vypadají nadšení a že pokud se budou snažit, půjde jim to od ruky. Po troše zmatků okolo toho, kdo s kým půjde a jak má čas, to nakonec dopadlo tak, že jsem šel s Václavem a Merem za poTraty.
Večer před hrou jsme se věnovali teambuildingu u Bohouše na Vinohradech. Já jsem sice po zavíračce šel spát, ale zbytek pokračoval a pak ve tři ráno vysvětlovali servírce v Dýni, že musí být ráno před devátou na Kavčích horách. Ale nevím, na který pořad je tak asi tipovala.
Na startu balon bez Indiana Jonese, zato s organizátory. Vezmem si obálku, pozdravíme konkurenci a po roztržení obálky začínáme řešit polský kříž, který Mer prý zkouší na každou šifru (ano, i na to parkoviště pasoval). Organizátor u výdeje hesla se tváří, že nám věří a heslo vidět nechce, ale to by teda dělat neměl, co kdybych tam měl napsaný nějaký kecy.
Jazyk vyzvedáváme spolu s FYKOSem a moc dlouho nás to nezdržuje, jen vybrat správný způsob čtení písmen. Vtipná nápověda v časopise -- "Budem to googlit? No přece by to mohlo být někde v tom sešitu, ne?"
"A to YouTube je tu proto, aby v tajence mohlo být ypsilon," si říkáme na dalším stanovišti, když vidíme tu navazující řadu obrázků.
Na Výtoni je nečekaně plno. Tramvají jedeme se 37,5 %, vyzvedávají těsně po nás. Bohužel celkový princip nám nějak unikl, tajenku jsme z fragmentů poskládali tak, aby měla smysl.
U rodokmenu se zdržujeme delší dobu, než je nutné, protože pořád chceme něco dědit po otci, něco po matce. To mi asi zůstalo v hlavě z plastelínové šifry na KN6. Ale nakonec se bavíme nad přiřazování dětí, otců a matek, že nám ani nevadí, že Pralinky, co nejsou Pralinky a Prahory, co nejsou Prahory, už utekly.
Hurá na Žofín -- a tady je taky nějak plno. Posouváme minutky a najednou máme řešení, Václav tomu nechce věřit. Ale jde se dál, k "Háchovi" na Petřín.
Cestou předbíháme Mírně pokročilé. Kdyby nebylo dětí, už jsou o šifru dál, stejně jako Tuzemák. Lexikografické řazení permutací čtyř prvků. Vzpomínky na roh Mojžíšovy ulice v Brně. Cíl není na hvězdárně. Nevadí, skutečná poloha je mnohem lepší (ale k tomu až později).
A teď ke hřišti -- naštěstí nemusíme až na Petřín, to bychom se zpotili, jak jsem si naprosto nestrategicky vzal ty termospodky -- kde je jednooká mapa. Doplníme města a hory na správná místa a vida, rozdělení azimutů od Prahy je podezřele pravidelné. Semafor jak vyšitý, jen seřadit. Podle abecedy. A Ch je před Č? To si děláte srandu?
Na Kampě se hlídač stanoviště jako "stromplot" zrovna dvakrát netváří. Vycvičte si ty b-týmáky líp ;). Ale šifru dostáváme, hrajem si s kostkama a generujeme tajenku. Staronová synagoga. Dneska to je úplně pro turisty. Vymýšlíme (a zároveň jako účastníci prvního závodu) nový sport, sprint přes Karlův most.
Lada u synagogy taky není zrovna nejžebříkovatější žebřík, který jsem kdy viděl, ale aspoň šifra leží na místě, kde by měla. Odcházíme na lavičky k Intercontinentalu, kde manko na první rozhodně nesrážíme. Hledáme pořád nějaké časy a pořád nic, protože tam nejsou. Luštíme šifřičku o nápovědu a než se nám ji podaří interpretovat, jsou soupeři dávno v trapu. Nakonec děláme správnou věc a tajenku dostáváme. Škoda rozdílných délek rukou, ten princip byl fajn, i s panákem v časopisu.
Ale neztrácejme čas. Vyražme k Haštalu. Na vratech vontské vzkazy, v keři u plotu šifra. Bereme ji a sedáme na lavičku, Václav sesypává písmenka. Jako ve Starém Lískovci, ale neprší. Parklán nová lávka? Ne, park Lannova.
Potkáváme Majka (Švagerku) na kole. Upřesnítko mělo znít "hovno". Počítáme barevné čtverečky a vybarvujeme ty správné. Má v Praze kostel jenom Cyril?
Nemá. Jdeme na Karlín, jdu napřed, ostatní kupujou pivo. Dobře jim tak, vyluštil jsem to dřív než dorazili, jen dopsat tajenku. Jde se na Žižkov.
Prvky vidíme rychle a kreslíme je do tabulky. Už jsem to někde viděl, nebo ne? Nevadí, je to rychlovka. Vyrážíme do kopce k vinohradské vodárně.
K-O-N-E-C H-R-Y? Ano, konec hry je v DDM na Slezské.
Flašky, pravítko, voda, dvanáctá odmocnina ze dvou. Musíme to zahrát a poznat písničku. Přepisujeme výšky hladiny do not (a pak i správně, když si vzpomeneme, že existuje i nota A). Ale ani klavír na mobilu nám nic neříká. Po půlhodině vyrážíme na ulici obtěžovat náhodné kolemjdoucí. Naštěstí hned první říká, že by to mohla být Pásli ovce valaši. Fajn, jsme třetí. A jdeme se najíst, stejně jako včera k Bohoušovi. Proto byl cíl lepší než hvězdárna. Taky to máme blízko domů.
A jaké to bylo dohromady? Podařené. Šifry na sebe seděly, nebylo v nich chyb, až na neúmyslného trojana v ručičkách, byly přiměřené tomu, aby si na hře každý našel to svoje, jak běhající Tuzemák, tak někdo, kdo třeba poprvé došel do cíle. Každopádně já bych viděl radši víc šifer jako ruce nebo rodokmen, popřípadě YouTube či barevné čtverečky, než chemie nebo ta lexikografická binárka. A tu písničku bych dal nějakou celoroční. Taky jsem si občas všiml, že už jste použili existující nápad. Holt jste mladí a pravděpodobně o tom nevíte. To a priori nevadí, ale chcete-li mít širokospektrální záběr, filtrujte to. Rozhodně pokračujte v originálních nápadech a ty věci na pomůcky spíš utlumujte, schopnosti k tomu evidentně máte.
Díky za hru, Aleš